Sloní muž, 1980
Píše se rok 1980 a moje maličkost ještě ani není na světě. Stane se tomu tak až za dlouhých osum let. Přesto, že v té době byla má existence ještě poněkud nejistá, někde na světě vznikal snímek Elephant Man v hlavní roli s dnes tak opěvovaným Anthony Hopkinsem.

Už celých třicet minut sedím a přemýšlím, jak barvitě popsat černobílý film. Jak černou a bílou a jejich odstíny vlastně vyjádřit barvami tak teplými, jako je červená či žlutá. A abych pravdu řekla, nenacházím slov. Tento starý snímek totiž ukazuje to, co už lidstvo stovky let ví. Čerpáme z cizích tragédií, smějeme se cizímu neštěstí a využíváme ty, kteří nejsou tak krásní či chytří, jako my samotní.

John Merrick se zapsal do historie, jako sloní muž. Pro mnoho lidí to byla odporná zrůda, dobrá tak akorád na vystavování - samozřejmě za poplatek. V roce 1980 nebylo zdravotnictví na takové úrovni, jako je tomu dnes. Lidé umírali na choroby, které dnes léčíme až trapně jednoduše. Když jsme se neuměli vypořádat s tak lehkými chorobami, jak jsme mohli pochopit znetvoření sloního muže? A jak by to mělo vůbec jít, když každý druhý myslel jen na jediné - vytřískat z toho pár dollarů.

Na jedné straně je doktor, který chce postiženému a nemocnému muži pomoct. Na druhé straně je celý zbytek světa, který chce tu zrůdu vidět, bez ohledu na psychické utrpení. Jako kdyby bolest nestačila, je John Merrick vystavován jako zvíře.

Moje oči se plní tekutinou, která mi znemožňuje zaotřit obraz na pár další vteřin filmu, ve kterých se jasně ukazuje, že ta dříve týraná zrůda umí nejen mluvit a číst, ale také je umělecky nadaná. Uvědomuje si čím je, má přání, která nikdo z nás neumí pochopit, protože mi můžeme normálně spát. Netoužíme po všedních věcech. A ničeho z toho, co máme si nevážíme. Ale John Merrick je jiný...

Film překračuje hranici šedesáti minut a John čte knihu Romeo a Julie. Je to naprosto nádherná a smutná scéna, která je zakončena lehkým polibkem od krásné herečky. Vše se dostane do tisku a Johna začnou navštěvovat významné osobnosti, kteří chtěji ovšem udělat jen dobrý dojem na společnost. V zásadě nedoukážou skrýt zhnusení, čehož si všimne i hlavní sestra. U doktora ovšem nepochodí a John se tak ukládá ke spánku (v sedě, protože v normální poloze by si díky těžké hlavě nejspíš zlomil vaz). Následují zajímavé minuty filmu, kde se Anthony Hopkins coby doktor zpovídá své ženě a bojí se, že není o nic lepší, než jeho "majitel", který ho ukazoval společnosti za peníze jako zrůdu.

O Johnovi se mluví na radě řídícího výboru nemocnice. Nikoliv ovšem jako o člověku, ale jako o zrůdě a zvířeti, které jen zabírá místo ostatním lidem. "Naštěstí" se vše změní a John Merrick dostává svůj pobyt v nemocnici zadarmo a může svůj pokoj nazývat domovem. Dojetí se ukazuje i přes i obrazovku v podobě dalších slz.

To ovšem není závěr filmu. A pozorný divák si jistě uvědomí, že to nemůže dopadnout dobře. Společnost totiž není připravena pomáhat potřebným a jak to platilo na začátku, bude to platit i nakonci. John Merrick se stává zvířetem, kuriozitou a zrůdou společnosti. Začíná hororová scéna, kterou bych nejraději vypnula v její ohavnosti. Týraní Johna je zakončeno jak jinak - než chlastem a v neposlední řadě také pohledem do zrcadla, aby se John nejspíš vrátil tam, kam má.

Johnův svět se hroutí. Když ho ráno přijde navštívit doktor, je mu jasné, že takovou spoušť neudělal John sám. Nechce se mi ani hádat, kde Johna najdou, i když to kdesi uvnitř tuším. Ano, byl násilím odvlečen... John Merrick se vrátil tam, kam podle společnosti patřil. Do království zrůd. Ke svému krutému vlastníkovi, který ho mučil a bil. Opět byl vystavován jako zvíře. Ovšem s jedním rozdílem : Už věděl, že může být i lépe. Vzepřel se.

Strach z neznáma, odsuzování všeho, co se vymyká.. To všechno vede jen k jednomu. K tomu, co lidé, co společnost umí ze všeho nejlépe - k odsouzení. John i přes tuto velkou překážku zvládne najít svůj domov. A i když je jisté, že se jeho život krátí rychlým tempem, je vzán na nejkrásnější místo. Víc už vám o tomto filmu naprozradím....

Je neuvěřitelné, jak málo stačí k radosti normálnímu člověku a jak málo stačí k tomu, aby byl z filmu naprostý skvost. A i když se zdá, že černobílé filmy jsou trapné a nudné, neokážu si představit, že by byl příběh Johna Merricka zfilmován barevně.

"Já přece nejsem slon! Já nejsem zvíře! Jsem lidská bytost.. jsem člověk."

Názory (2)
Napsal/a magg
Říkala jsem si, zda si to vůbec někdo přečte.. Díky Lukyne!:)
Napsal/a Lukyn
Mag tys to tak krásně napsala..až se bojím ten film pustit...ty bys měla psát normalně recennze, nebo knížky....
Napište komentář
Name:


E-mail:
(optional)

Antispam: crazy:


Comment:

| Forget Me