Podzimní líčení
24.11.2015Komentáře (4):napsat • Téma : Názory a články
Líčení je pro mě osobně jeden velký otázník. Nejsem jedna z těch, co se líčí 365 dní v roce a ještě několikrát denně - jinak pro každou příležitost. Moje šmínkoidní nádobíčko je poměrně skromné oproti mnoha dámám. Jedinou moji "sběratelskou vášní" jsou laky na nehty. No ale pojďme dál...

Osobně na oči preferuju přírodní odstíny. Nepatřím k těm odvážných dámám které si na svoje víčka dokážou ať už úhledně nebo neúhledně napatlat barvy jako je růžová, modrá a jim podobné. I když třeba zrovna fialovou barvu miluju, sahám raději po odstínech hnědé, max lehce do zelena, do zlata a odstníny černé až stříbrné. .... číst dál »



Gothic style, vzpomínka a nadhled
17.11.2015Komentáře (4):napsat • Téma : Názory a články


Gothic. Jedna z mála subkultur, ke které se vnitřně hlásím už velmi, velmi dlouho. Už je to dávno, co jsem o tom psala, přiznala se k tomu nebo cokoliv jiného. Někdo to možná tuší, ale myslím si, že většina lidí kolem mě to neví, nebo to ví, ale bere to tak, že jsem z toho vyrostla.

Před cca deseti lety (no dobře, tak asi spíš osmi) byl gothic styl nejspíš na svém vrcholu. Každý teenager toužil po tom někam patřit a čím ujetější a provokativnější to bylo, tím to bylo lepší. Gothická subkultura byla velice lákavá. V očéch rodičů budila strach a dětičkám dávala pocit právě té drsnosti a odlišnosti, po které tolik toužily. Nepotřebovala jsem být drsná, ale byla jsem odlšná od svých vrstevníků.

Černá barva místo dívčích barviček, tvrdá hudba místo poslouchaného popíku, disca a taneční hudby obecně a láska. Láska k tajemnu, strachu a svým způsobem i ke smrti. Nemyslím tu klasickou - biologickou podstatu smrti, nikdo by neviděl rád někoho umírat před očima, narážím spíš na věci, které si se smrtí spojujeme. .... číst dál »



Zdegenerovanost, aneb facebookové výzvy
13.11.2015Komentáře (2):napsat • Téma : Názory a články
Nejsem si jistá, ale mám pocit, že celou tuhle "kauzu" rozjela Ice bucket challenge. Kyblíková výzva se rozjela napřed mezi osobnostmi, ale pak i dokonce mezi lidmy. Celebrity to myslely dejme tomu ještě dobře, ale lidi? Zajímalo by mě, jestli někdo z nich vůbec ví, proč tohle vzniklo... chvíle napětí? Pochybuju.

Každopádně mám pocit, že tahle do nebe volající (ne)zdravotní super soutěž nebo co, odstartovala demenci mnoha lidí. Můžete mi prosím Vás někdo vysvětlit, co má být nominování teď nejnovější: "po dobu pěti dní zveřejni na facebooku pět fotek starších deseti let". To jako vážně? A jíst ještě pořád můžeme co chceme, nebo na ovoce musíme počkat, až nás někdo vyzve?

Já to nechápu, kdyby tohle vymýšleli mladí, tak neřeknu, ale vidím to u lidí, kterých si vážím a říkám si, proboha to snad ne! Jasně, hrajte si co chcete, ale s prominutím.. to nemáte co dělat? Nemáte čemu se věnovat, než řešit nějakou kravinu na facebooku? Jediné, co nemůžu téhle poslední "odnoži" blbosti vytknout je, že aspoň nemá přímí dosah na ohrožení zdraví, jako to bylo u ice bucket challenge nebo "vypij na ex půl litru piva".

Kam se ztratila ta myšlenka "daruj krev" challenge? To by podle mě aspoň mělo smysl. Ale nějakým pitím piva, zveřejňováním starých fotek, kolikrát i s dalšími lidmy, kteří o to vůbec nemusí stát, nikomu a nijak nepmůžete. Je ale fakt, že lidi neradi pomáhají, takže se raději budou chlubit vlastní hloupostí. (Což je nejspíš odpověď na otázku, kde tam myšlenka vlastně je.)

Proč se to děje? Sama nevím, ale číst to každý den u někoho dalšího a pak číst komentář "vyzvaného", kde píše "bože, co mi to děláš, já nechci" s tím, že druhý den na svojí vlastní zeď prskne starou fotku, že prý byl vyzvaný a musí, se mi totálně hnusí. To už lidí nemají vlastní hlavu?

Už to vidím, zachvilku to nebude jen o fotkách, pitím alkoholu a ponižování se na veřejnosti, ale i názorech. Všichni povinně, je to přece výzva. Na koho to padne, tak vyjímečně může napsat svůj názor.. a víte co? Já bych se toho bála, protože si myslím, že by spousta lidí nevěděla, co má vlastně napsat. ....



Do nebe volající: zhubněte za dva týdny!
30.10.2015Komentáře (4):napsat • Téma : Názory a články
Je spousta věcí, kterým na internetu nerozumím, ale jedno z nejrozporuplnějších témat je téma hubnutí. Existuje mnoho stránek radících jak se správně stravovat, co používat jako doplňky stravy a tak dál. Jenže většina stránek na které jsem narazila jsou jen kecy. Kecy, kterým zdá se dost lidí věří a zkouší jejich pravdivost. Proboha! Proberte se!

Obezita je čím dál víc rozšířená. Lhala bych, kdybych teď napsala, že se mě toto téma netýká - týka! A týká se mě už velice dlouho. Nikdy jsem si ovšem nemyslela, že zhubnu díky nějakým práškům, které mi v těle skoro přes noc rozpustí tuky, které jsem si pečlivě uklídala několik let. Už v tom začínáte vidět problém?

Když už narazíte na stránku, která Vám neříká, že zhubnete za dva týdny nebo měsíc bez cvičení a změny stravovacích návyků, většinou narazíte na fotky slečen (nevím, proč se nepropagují obě pohlaví stejně, obezitou přece trpí i muži!), které vypadají jako by zrovna sešly z mola kulturistické soutěže. To jako vážně? A narazíte i na stránky, kde útlé slečny ukazují do detailu kompletně všech 206 kostí v těle. Ne, tudy cesta nevede. .... číst dál »



Masters of Rock 2015
03.08.2015Komentáře (7):napsat • Téma : Názory a články
Sice s tímhle článkem přicházím o něco později, než je u mě v této roční době běžné, ale tím jak stárnu, mám jiné priority, než si hned po festivalu sednou a kompletně sepsat dojmy doplněné autorskými fotografiemi. Tak to doháním teď – při jízdě vlakem, cestou na návštěvu k mým dvoum skvělým přátelům. Masters of Rock je festival, na kterém jsem nechyběla od roku 2007 ani jednou. Je to akce, kterou si neodpustím, pokud je alespoň malá šance, že se tam zvládnu dopravit. Mnoho lidí si možná klade otázku, proč – když jsem takový fanoušek tvrdé muziky – nenavštěvuji mnohem větší světové festivaly. Je to prosté, Masters of Rock jsou čtyři dny nabité sedumdesáti kapelama, příjemným areálem a příjemnou cenou vstupenky. K čertu s tím, mám tenhle fest ráda a je mi jedno, jestli je pro někoho malý.



Je čtvrtek 9. července něco málo před jednou hodinou odpolední a já už přešlapuju na místě pod pódiem cca v druéh řadě. Čeká mě skoro dvanáctihodinové stání na místě s předtuchou bolavých nohou a zad, ale bude to stát za to. Ostatně jako každoročně se těším na známé i neznámé kapely hezky zblízka. Jako první vystupují Fleret. Předemnou po levé straně stojí pán držící plyšáka a skoro se slzami v očích čeká na své milované hudebníky, zatímco já si utírám svojí tašku právě politou pivem papírovým kapesníkem, který mi věnovala slečna, která celý incident viděla. Se smíchem klučinovi, co právě vyprázdnil svoje pivo na moji tašku vysvětluju, že se nic nestalo a že je teď taška aspoň trošku festivalovější. .... číst dál »